Tsunami Aikido Svitavy

Jak již víme, tak prázdninový čas je čas na aikido skoupý. Tréninky většinou nejsou, protože většina klubů je závislých na školních tělocvičnách, které jak známo o prázdninách zejí prázdnotou nebo nějakými řemeslníky a údržbáři. Není tomu ovšem všude stejně. V našem okolí se v Boskovicích cvičí i o prázdninách. Sice v nouzovém režimu, ale cvičí. No a pak tu máme letní školy. Mareš, Malina, Roche, Bolf a nevím kdo ještě. Takže to vypadá, že tento čas je na aikido velmi hojný. Akorát se musí trochu hledat. A já jsem hledal a našel.

Zas tak hledat jsem tedy nemusel a zase takové překvápko to nebylo, když jsem to našel. Již třináctkrát (nebo čtrnáctkrát) se dychtivý aikidokas sjíždějí na přelomu července a srpna do Letovic na Letní školu Aikido pod vedením Ondry Maliny. Zavedená to akce s mezinárodní účastí a bohatým doprovodným programem. O tomto programu by se asi dalo napsat lecos, ale vzhledem k tomu, že je tu určité nebezpečí, že tento článek bude číst někdo nezletilý a ještě před dvaadvacátou hodinou, tak se soustředím zejména na činnost, která převládala nejvíce a sice na aikido.

Takže se v kostce podívejme na výčet toho, co se mimo jiné dalo na tatami vyzkoušet. Připomínám, že to není výčet úplný.

Kdo se účastnil pondělního tréninku, tak zakusil útok katate dory. Vstup takřka klasický s výměnou hanmi před partnera a pohybem ruky dolů hřbetem nahoru. Uke vychýlen a předkloněn. K tomu samozřejmě nějaké to atemi a nějak ten pohyb. Potom se nabízejí techniky jako ikjó, nebo „ručkovací“ irimi nage. No a pokud nenecháme ukeho zvednout, tak kajten nage. Nakonec ještě nikjó. To jsem celkem ocenil, neboť jsem si alespoň osvětlil to „přešlapování“ u této techniky.

Úterý dopoledne se neslo v duchu katate rjote dory. Vstup opravdu pokrokový a pro mě velmi zajímavý. Otočení se k partnerovy zády a jakoby namotání si ho na sebe a se zpětným pohybem vstup do techniky. Popis nic moc, ale technika dokonalá. Po tomto úvodním vstupu následovalo ikió a juji (tedy garami). Pokud po vstupu necháme ruce níže, nabízí se tu nikjó nebo kote.

V druhé části přišlo ke slovu dřevo. Teď nemluvím o sobě o zbraních. Buďme konkrétní. Bylo to jo. Jo? Jo. Na úvod nějaké to subury a po něm útok tsuky. Tory ústup sražení a na oplátku taky tsuky. Tto se ještě modifikovalo krytem a nakonec jakýmsi geashi nebo co. Fakt nevím jak bych to popsal, ale bylo hezké a takové… …točivé.

Středeční dopoledne začalo opět útokem katate dory. Vstup se zakládal na otočení henka na patách, vedení ukeho dopředu a vyproštění se. Dalo by se říci ne tak častá klasika. Potom šiho nage a s otočením irimi nage.

V druhé části se opět zopakovali techniky s jo z úterka a nějaké to subury. Minule to prý bylo moc jednoduché, tak  se Ondra chtěl vytáhnout a dal něco mhavějšího a aby nám zamotal hlavu. Celkem se mu to povedlo a to napříč osazenstvem. Takže se mrsklo jo dopředu a pak zase zpátky a nějaké to geashi a zese zpět. Vypadalo to dost nebezpečně. Klacky lítaly vzduchem a svištělo to jak na tréninku kjúdo v Osace a přilehlé vesnici (už nevím jak se jmenuje). Když už to začalo vypadat opravdu hodně nebezpečně, tak se zkusily techniky z úterka, ale zrcadlově. Nakonec se to úplně zamotalo a spojilo společně s jakýmsi geashi nebo jak se to jmenuje a ještě to bylo zrcadlově no prostě taková paráda, kterou chápal málokdo a z toho málokdo ještě pouze někdo to cvičil dobře. No však to znáte. Jo ale jinak dobrý.

Čtvrtek byl den odpočinkový a plný doprovodného programu. Po tomto odpočinku vypadali někteří v pátek jakoby se vrátily z víkendu v pracovním táboře na sibiři a ještě museli doma sekat hektar zahrady… …zubama. Zpočátku se útočilo v hanmi hantači šomen uči. Využívalo se prodloužení útoku případně svedení stranou s ústupem vně partnera a následné ikjó.  Plynule se přešlo na tači wazu a dvojitý útok. Tedy další šomen uči.  Pak už rúzné techniky jako třeba opět ikjó, nikjó apod.

V druhé části přišel ke slovu boken a útok šomen. Obrana spočívala v ustoupení vně a sekem na hlavu. Kladl se důraz na sek z mukamae co nejkratší cestou dopředu bez zvedání meče nad hlavu. Následovalo psychicky náročné odražení meče v přímé linii a přechod na krk útočnka. Toto se ještě vylepšilo přetlačovanou. Pokud jste zapojili i zvukové efekty bylo to velmi poutavé. Do toho si zapojme různé varianty, kde po odtlačení prní útočí uke nebo tory.

Trochu se začalo měnit složení osazenstva. Ti co tu byli na začátku tu již nebyli a ti co tu na začátku nebyli ti tu teď už byli a podobně. Řekl bych že padací prostor na tatami se mírně zvětšil. V sobotu opět další nový útok a sice kata dory. Tori vstupoval (ustupoval) zakročením nohou blýže drženému ramenu. To samo již ukeho trochu rozhodilo a když k tomu přidáme atemi do ksichtu a něco málo snížení, tak to ukeho moc nebavilo. Ještě k tomu přidejte pár detailů, které zde nebudu rozepisovat a je z toho celkem nezvyklý forma běžného vstupu. Navazující ikjó a nikjó z tohoto vstupu vyplývalo skoro samozřejmě. Aby to nebylo tak fádní, tak se ještě tory všelijak kroutil, aby ho uke nechytil a pracovalo se přímo bez úchopu. Hotové hombu dojo.

Druhá navazující část již tradičně obsahovala něco zbraní a konkrétně boken. Opakoval se útok z minule (šomen) a obrana spočívala opět v tom trochu nezvyklém přímém odražení.  Přidalo se ještě podebrání čepelí útočníkovo předloktí a po seku tlak do útočníka a nakonec podebrání zápěstí a přiblížení se k partnerovi. Opět celkem zajímavé věci náročné na koordinaci pohybu a na synchronizaci s partnerem. Vzdálenost a načasování, to je oč tu běží. Taky.

A jdeme do finále. V neděli bylo na tatami vyloženě místo. Spoustu lidí to balilo a klid při reiho rušilo šontání smutných balících aikidokas. Útok menuči. To byla starost ukeho. Tori se staral o to, aby dobře přijmul a svedl útočící ruku s partnerem dolů. Zajímavost byla, že se obě ruce dotýkaly hřbetem ruky a to pořád. Když si to zkusíte, zjistíte, že je to celkem zajímavá záležitost. Při technice ude kime se hodně využívala ukeho ochota jít do útoku a držení kontaktu s torim. Pro zpestření se po zpracování prvního menuči konalo bez výstrahy druhé. To se pak řešilo technikou ikjó a de fakto klasickým vstupem.

Na závěrečnou část s bokenem byla na startu už opravdu jen hrstka. pro úplnost dodávám, že tato hrstka byla pořád podstatně větší než kupa lidí co chodí do našeho oddílu na tréninky. Techniky byly v podstatě opakovací. Partneři se navzájem přetlačovali a odhazovali a útočili a řvali a taky dělaly ty techniky, co se již naučili. Nakonec ještě chodící část, kdy se začínal útok ve vzdálenosti asi deseti až dvanácti bokenů od sebe . Takže jsme si pochodily a to už byl opravdu konec.

Trochu jsme ještě pomohli s uklízením tatami a utíráním slz z podlahy, jak odcházející plakaly žalem, že už je konec a jelo se domů. Musím konstatovat, že jsem si to letos dokonale užil. Škoda jen, že si to z našeho oddílu nepřijelo užít víc lidí se mnou. Ne že se nikdo neukázal. Tímto vzdávám holt Kůčovi a Kraťasovi, ale loni byla účast poněkud lepší. Všem našim aikidokas bych návštěvu letní školy vřele doporučil. Ondrovo pojetí je opravdu hodně aikido a ne aikijutsu. Přece jenom se trochu liší od spíše pragmatické formy, která se častěji u nás vyskytuje. Na druhou stranu se lze u Ondry zase setkat se spoustou velmi účinných detailů, které techniku totálně zafixují v kategorii funkční. Kdo chce své aikido obohatit je dobré se takovýchto akcí účastnit a být vděčný, že nemusíme jezdit přes půl republiky jako jiní účastníci. Pro žitavské aikidokas by to měla být vnitřní povinnost, pokud to tedy povinnosti dovolí. Tak doufám, že se v budoucnu sejdeme na tatami nějaké podobné akce.

Závěrem bych se ještě chtěl omluvit za určité pravopisné nezvyklosti. Je to tím, že píšu spíše intuitivně a v jádru jsem spíše pragmatik. Tento rozpor zřejmě za vším stojí.