Tsunami Aikido Svitavy

Je tomu přesně 7 dní, kdy jsem se rozhodl jet na seminář Aikido do Boskovic. Teda rozhodl jsem se dříve, ale právě toho onoho 11.2.2012 byl ten rozhodný den.Přiznám se, že jsem měl trochu obavu, jak se budu na semináři pohybovat, protože jsem delší dobu necvičil z důvodu studijního vytížení. Co si totiž budeme vykládat. Kdo mě zná a má představu o mojí hmotnosti ten ví, že se pohybuju stěží i normálně. Hlavně teda v kotegaeshi, koshinage a při podobných věcech. Když ale vidím jídlo, tak se pohybuju velmi obratně a rychle.

Z našeho TAS jsme plánovali  jízdu tři z takzvaného ZJO¹. Původně měl být hlavním řidičem Kůčasan, ale protože teplota klesla pod -20°C, a ty skvělé moderní a výkonné dieselové motory přestali startovat, přišla řada na malé zastaralé zážehové plechovky. A přesně takovou jsem měl před barákem. Takže jsme se nasáčkovali do pidiauta určeného pro dva malé francouze a vyrazili. Kluci ani moc nereptali. Mám dojem, že těch funkcí mám v klubu už opravdu hodně. Teď ještě řidič. Na další plenární schůzi budeme muset jasně rozdělit kompetence a vymyslet krizové plány a rozdělit zodpovědnost, aby se takováto selhání neopakovala.

Když jsem vstoupil s pokorou na tatami byl jsem docela překvapen. Tatami po celé tělocvičně totálně zaplněné různými domácími i zahraničními aikidokas. Měl jsem „echo();” od místního guru Karla, že účast bude hojná, ale toto jsem nečekal. Holt zkrátka sláva Senseie překročila hranice a je v oblibě doma i v zahraničí. Doufám, že jsem vás dostatečně napnul, neboli napjal, a jste zvědaví (napnutí a napjatí) o koho se jedná. Moc možností totiž není. Ano je to tak. Do Boskovic v únorci zavítal Ondřej Malina, toho času 5. dan a borec to z Prahe z Karlína.

Trénink měl již tradičně formát DKD². Začínalo se suwari wazou a tou se také končilo. V průběhu dopoledne byly techniky v tachi waza prokládány technikami v suwari waza tak, aby došlo k řádnému pochopení technik a principů. Spoustu lidí již mělo té suwari waza plné zuby. Bylo jí skoro dost. Jaké bylo moje překvapení, když se odpoledne začínalo opět – hádejte čím – suwari wazou. To jsem už vážně uvažoval, že jdu na střídačku a nebyl jsem sám. No ale nějak jsem to překlepal. Jendasan jako uke byl ke mně vstřícný a ohleduplný. Útočilo se různě. Menuči a kata menuči. Využívalo se vychylování pomocí prodloužení útočníkova útoku. Kdo byl tvrdé dřevo, tak nebyl zrovna oblíbený uke při těchto technikách. Docházelo i ke kombinacím útokům nebo lépe ke zřetězení útoků. Menuči, shomen, shomen a akce. Takže to bylo místy i veselé. Techniky více méně klasické. Ikkyo a ikkyo nage, sankyo, irimi nage a podobně. Při technikách, kde se útočilo vícekrát se ke krytí před dalším útokem využíval kontakt s první útočící rukou a přes něj se útočník vychyloval tak, aby nezasáhl dalším útokem. Taková kreativní a tvůrčí činnost to byla. Při útoku kata menuči se objevila zajímavá forma shiho nage, kdy se při podcházení útočníkovy ruky využívala hlava. Ještě bych snad vypíchnul tenchi nage z kata menuči. Klasický vstup se zakročením. Tlak na loket držící ruky a následný pohyb útočníka kolem vás. Přidržení loktu útočníka a dovedení ho v podstatě před vaši druhou ruku do tenchi nage. To mě přišlo takové opět hravé a kreativní.

Seminář i přes mé počáteční obavy dopadl pro mě výborně. Líbí se mě ten Ondrův nadhled a „aikido projev“. Tady prostě není co dodat. Jediná nevýhoda semináře spočívala ve velkém počtu lidí na tatami. Tady opravdu, ale opravdu nebylo kam spadnout. Jinak to bylo dokonalé. Na druhou stranu se člověk mohl setkat se spoustou nových lidí z různých škol a to se hodí. Takže příště jedem zas. A Vy pojeďte taky.

¹ZJO – zlaté jádro oddílu (Jendasan, Kůčasan, Standasan)
²DKD – dva krát dva (dva tréninky oddělené přestávkou dopoledne a to samé odpoledne)