Tsunami Aikido Svitavy

A je to tady. Zase. Víkend. Zase. Seminář. Zase. Aikido. Zase. Boskovice. Zase. Malina. Zase. Ondra. Zase. Všichni chtějí jet. Zase.

No tak jsem vlastně všechno řekl na začátku a můžu toho spisování nechat. Ale já jsem řekl NE. Ty chudáky, kteří se rozhodli tento článek dočíst, budu trápit svejma kecama a pravopisnejma nezvyklostma ještě nějakej ten řádek až do konce. Ne do jejich konce. Do konce toho článku. I když možná i do konce jejich. Podle toho, jak je kdo psychicky odolnej.

Takže 13. - 14.10.2012 uspořádal Karel pán Trefný z Boskovic seminář Aikido a nepozval nikoho většího než velkého Malinu Ondru. Tedy šance na cvičení velká a osoba hlavního mistra slibuje nevšední zážitky. Tyto nevšední zážitky jsme se rozhodly okoštovat z našeho TAS pouze dva. Musím, ale konstatovat, že vinou nedostatečné prezentace (asi z mojí strany) se účast jaksi nezvětšila, nýbrž spíše zmenšila. Takže Já, Kraťas a Mercedes pohřebák v daný čas na značkách.

Začátek byl opět tradiční. Jako za starejch dobrejch časů. Ondra měl zpoždění. Nechme stranou to, čí to bylo vinou. Každopádně je to nádherná možnost si do mistra trochu rýpnout. Ale opatrně, aby vás neviděl a hlavně si vás nezapamatoval. Není nic horšího, než když si vás takový mistr oblíbí na tatami jako ukeho.

No, ale teď už vážně. Rozcvička zrachlená a na úvod suwari waza. Útok men uči a nějké to ikjó omote. Vstup s výměnou hanmi. A toto bylo stežejní i v dalším průběhu semináře, kdy převládala tači waza. Další postup v duchu irimi nage nebyl ve své podstatě složitý. Trochu se to začalo zamotávat s vyvoláváním aktivity ukeho pro vykutálenější irimi nage a uči kaiten sankjó. Nebudu to nějak obšírněji rozebírat protože ústředním motivem byl celkem jednoduchý pohyb toriho, který byl, dalo by se řící, pořád stejný. Tím ovšem nechci říct, že mě to na tatami přišlo kdoví jak jednoduchý. To jen v duchu hesla "po bytvě je každý generál" se mě to těď kecá.

Zásadní věc, která mě nadchla byly dvě protitechniky k irimi nage. Jedna se opírala o nekvalitní fixaci ukeho hlavy a druhá o urychlení zvedání ukeho do pozice vhodné k hodu. Zejména druhá protitechnika tvořila spojovací můstek k dalšímu bonbónku a tím bylo tentokrát koši nage.

Co jsem, ale ocenil byl nácvik pádové techniky ukeho při koši nage. Tímto Ondrovi děkuji, protože jsem si to opravdu užil. A to je co říct, protože kdo mě někdy viděl, tak si dovede živě představit, jak je to asi se mnou a pády obecně.

Byla taky nějaká ta přestávka a hlavně se šlo na oběd. Opět byla zamluvena popolare ristorante italiano grande maestro Manuela nebo tak nějak a dokonce tam bylo i místo. Co mě ale zde zaujalo, kromě božské přítomnosti velké Maliny, bylo koleno. Ne to nebylo koleno to bylo Koleno. Pečený koleno. Móc hezký a dobrý. Doporučuju. Nevím jestli nebo jak moc bylo italský. ale bylo dobrý. A to je bomba na konec. Tedy na konec oběda. Pak jsme ještě zběhli na malinu a hupky dupky zase cvičit.

Ale to už je jiná písnička a nechám ji zpívat zase jinému a o neděli ani nemluvím. Tak jako ochutnávka by to stačilo a pokud chcete vědět co se dělo dál, tak to jste tam měli jet a prožít to na vlastní gi. Tak zase někdy. Sayonara.